6.4  Rozložení zátěže internetového připojení

Jsou-li k dispozici alespoň dvě internetové linky, může WinRoute část internetové komunikace posílat přes jednu linku a část přes jinou linku. Výhody jsou zřejmé — zvýší se propustnost internetového připojení (rychlost přenosu dat mezi lokální sítí a Internetem) a zkrátí se doba odezvy při přístupu k serverům v Internetu. Pokud nejsou definována speciální komunikační pravidla (tzv. policy routing — viz kapitola 7.5  Policy routing), pak jsou jednotlivé linky navíc vzájemně zálohovány (viz též kapitola 6.3  Zálohované internetové připojení) — při výpadku některé linky bude komunikace směrována přes jinou linku.

Poznámka:

  1. Rozložení zátěže sítě je aplikováno pouze na komunikaci směrovanou výchozí cestou do Internetu. Pokud je ve směrovací tabulce (viz kapitola 18.1  Směrovací tabulka) definována cesta do určité cílové sítě, pak bude komunikace do této sítě vždy směrována přes příslušné rozhraní.

  2. Rozložení zátěže se neaplikuje na komunikaci samotného firewallu. Tato komunikace je zpracovávána přímo operačním systémem, a proto zde probíhá standardní směrování (bude vždy použita výchozí cesta s nejnižší metrikou).

Požadavky

Počítač s WinRoute musí mít dvě síťová rozhraní pro připojení do Internetu, a to pevné linky (Ethernet, WiFi) nebo trvale připojené vytáčené linky (CDMA, PPPoE). Klasické vytáčené linky (analogový modem, ISDN) nejsou vhodné, protože v režimu rozložení zátěže internetového připojení nelze vytáčet linku na žádost.

Dále musí být přítomen jeden nebo více síťových adaptérů pro připojení segmentů lokální sítě. Na žádném z adaptérů pro lokální síť nesmí být nastavena výchozí brána!

V případě linek vytáčeného charakteru (CDMA, PPPoE) je potřeba v operačním systému také definovat odpovídající telefonické připojení. Přihlašovací údaje k telefonickým připojením nemusejí být v systému uloženy (je-li k tomu nějaký důvod), tyto údaje lze zadat přímo ve WinRoute.

Primární i záložní linka mohou být konfigurovány automaticky protokolem DHCP. WinRoute pak detekuje z operačního systému všechny potřebné parametry.

Doporučujeme prověřit funkčnost jednotlivých internetových linek ještě před instalací WinRoute. Možné způsoby testování (pro dvě linky):

  • Pokud se jedná o dvě linky vytáčeného charakteru, připojíme postupně každou z nich a prověříme přístup do Internetu.

  • Je-li jedna linka pevná a druhá linka vytáčená, otestujeme nejprve připojení pevnou linkou a poté vytočíme druhou linku. Po vytočení linky vznikne nová výchozí cesta přes tuto linku, a tak můžeme otestovat přístup do Internetu přes záložní linku.

  • V případě dvou pevných linek je nejjednodušší zakázat v operačním systému jedno připojení a vyzkoušet přístup do Internetu přes druhou (povolenou) linku. Tento postup pak zopakujeme pro první linku.

Obdobně lze postupovat pro libovolný počet internetových linek.

Konfigurace pomocí průvodce

Průvodci komunikačními pravidly (viz kapitola 7.1  Průvodce komunikačními pravidly) ve druhém kroku zvolíme možnost Více internetových linek — rozložení zátěže.

Průvodce komunikačními pravidly — rozložení zátěže internetového připojení

Obrázek 6.13. Průvodce komunikačními pravidly — rozložení zátěže internetového připojení


Ve třetím kroku průvodce pak postupně přidáme všechny linky, které chceme použít pro rozložení zátěže internetového připojení.

Průvodce komunikačními pravidly — zálohování pevné linky vytáčeným připojením

Obrázek 6.14. Průvodce komunikačními pravidly — zálohování pevné linky vytáčeným připojením


Pro každou linku je třeba specifikovat šířku pásma, tj. rychlost linky. Na absolutní hodnotě rychlosti linky nezáleží (z důvodu přehlednosti by však měla pokud možno korespondovat s rychlostí linky udávanou poskytovatelem připojení). Důležitý je poměr mezi rychlostmi jednotlivých linek — ten udává, jakým způsobem bude internetová komunikace mezi tyto linky rozdělována.

Pokud u vybraných telefonických připojení nejsou v operačním systému uloženy přihlašovací údaje, je třeba zadat příslušné jméno a heslo.

Příklad

Máme k dispozici dvě internetové linky. Jedné z nich nastavíme šířku pásma 4 Mbit/s a druhé 8 Mbit/s. Celková (deklarovaná) rychlost internetového připojení je tedy 12 Mbit/s, přičemž třetinu této kapacity tvoří první linka a dvě třetiny druhá linka. Velmi zjednodušeně řečeno, třetina internetové komunikace bude směrována přes první linku a zbývající dvě třetiny přes druhou linku.

Výsledná konfigurace rozhraní

Po dokončení Průvodce komunikačními pravidly si můžeme v sekci Konfigurace → Rozhraní prohlédnout výslednou konfiguraci rozhraní a v případě potřeby ji dále upravit.

Konfigurace rozhraní — rozložení zátěže internetového připojení

Obrázek 6.15. Konfigurace rozhraní — rozložení zátěže internetového připojení


Do skupiny Internetová rozhraní jsou zařazeny linky Internet 4Mbit a Internet 8Mbit vybrané ve třetím kroku průvodce jako rozhraní pro rozložení zátěže internetového připojení.

Ve sloupci Internet se zobrazují deklarované rychlosti jednotlivých linek (viz výše). Ve sloupci Stav je kromě stavu linky samotné (připojena/odpojena) zobrazována také informace, zda je linka aktivní — tzn. zda je internetové připojení touto linkou funkční a lze přes ni směrovat část internetové komunikace.

Ostatní rozhraní (včetně rozhraní Dial-In) jsou považována za segmenty lokální sítě a jsou zařazena do skupiny Důvěryhodná / lokální rozhraní.

Při přidání další linky do skupiny Internetová rozhraní bude nové lince nastavena výchozí rychlost (1 Mbit/s). Pak je vhodné upravit v dialogu pro změnu parametrů rozhraní (viz kapitola 5  Síťová rozhraní) deklarovanou rychlost linky s ohledem na její skutečnou rychlost, aby byla zátěž rozložena pokud možno rovnoměrně.

Tip

Rychlost linky (či několika linek) je možné nastavit i na 0 Mbit/s. Takové linky pak nebudou použity pro rozložení zátěže internetového připojení, ale bude přes ně směrována pouze komunikace podle specifických komunikačních pravidel (viz kapitola 7.5  Policy routing). Zároveň však stále bude testována jejich dostupnost a tyto linky budou sloužit jako záložní pro případ výpadku všech ostatních linek.

Pokročilé nastavení (optimalizace, dedikované linky atd.)

V základní konfiguraci probíhá rozložení zátěže sítě mezi jednotlivé linky automaticky podle jejich deklarovaných rychlostí (viz výše). Prostřednictvím komunikačních pravidel lze tento algoritmus upravit (např. vyhradit jednu linku pouze pro určitou komunikaci). Tato problematika je podrobně popsána v kapitole 7.5  Policy routing.

Testovací počítače

Funkčnost jednotlivých internetových linek se ověřuje periodickým vysíláním ICMP žádostí o odezvu (PING) na určité počítače nebo síťová zařízení. Standardně se jako testovací počítač používá výchozí brána příslušné linky. Je zřejmé, že pokud není výchozí brána dostupná, není příslušná linka (plně) funkční.

Pokud z nějakého důvodu nelze použít jako testovací počítač primární výchozí bránu (tzn. výchozí bránu nastavenou na testované lince), můžeme po stisknutí tlačítka Upřesnění specifikovat IP adresy jednoho nebo více testovacích počítačů. Je-li alespoň jeden z testovacích počítačů dostupný, považuje se internetové připojení za funkční.

Zadané testovací počítače budou použity při testování dostupnosti všech internetových linek. Proto by zde mělo být uvedeno několik počítačů z různých subsítí Internetu.

Rozložení zátěže internetového připojení — nastavení testovacích počítačů

Obrázek 6.16. Rozložení zátěže internetového připojení — nastavení testovacích počítačů


Poznámka:

  1. Testovací počítač nesmí blokovat zprávy ICMP Echo Request (PING), které WinRoute používá pro testování jeho dostupnosti — jinak by byl vždy vyhodnocen jako nedostupný. Toto je typický případ, kdy nelze použít výchozí bránu jako testovací počítač.

  2. Jako testovací počítače je třeba použít počítače nebo síťová zařízení, která jsou trvale v provozu (např. servery, směrovače apod.). Použít jako testovací počítač pracovní stanici, která je v provozu několik hodin denně, nemá příliš velký smysl.

  3. ICMP zprávy odesílané na testovací počítače nelze zablokovat komunikačními pravidly firewallu.